Charakteristika
Gobioides peruanus má dlouhé, štíhlé tělo, které svým vzhledem připomíná spíše úhoře než typického hlaváče. Dorůstá délky až 30 centimetrů. Má měkké tělo bez šupin, širokou a zploštělou hlavu a velkou tlamu, kterou prosívá bahno a písek při hledání potravy. Jeho zbarvení bývá šedé až hnědé, což mu pomáhá splývat s bahnitým dnem.
Jedním z nejvýraznějších rysů Gobioides peruanus je zredukovaná nebo zcela chybějící hřbetní ploutev a srostlé břišní ploutve, které tvoří přísavkovitý disk – typický znak hlaváčů. Tento adaptivní rys mu pomáhá udržet stabilitu na měkkém dně.
Prostředí a chování
Tento druh se nejlépe cítí v ústích řek, mangrovových porostech a přílivových potocích, kde se mění slanost vody. Gobioides peruanus je bentický druh – většinu času tráví při dně. Vyhledává bahnité nebo písčité dno, do kterého se často zahrabává, aby se ukryl před predátory nebo číhal na kořist.
Živí se především drobnými bezobratlými, organickými zbytky a mikroorganismy. V bentickém ekosystému hraje důležitou ekologickou roli tím, že pomáhá recyklovat živiny.
Rozmnožování
Podobně jako mnoho jiných hlaváčů klade Gobioides peruanus vajíčka, která se přichycují k podkladu nebo chráněným povrchům. O oplodněná vajíčka se obvykle stará samec až do vylíhnutí. Mladé rybky procházejí planktonickým stadiem, než se usadí na dně.